Jaterní texty E-kniha

Vendula. Byla nápadná úplně vším. Předmaturitní holky držely nejrůznější diety a drsně cvičily. Jejich obnažená bříška zdobil beztučný pekáč buchet. Vendula na to se smíchem kašlala. Z velkého zadku a špeku na břiše udělala přednost. Každý kocour zaslintal. I ten těsně nad hrobem. Vynález podprsenky ignorovala úplně. Všechen ten vlnící se materiál oblečený do syté vulgární růžové si pro mě přišel. Droběna. Šokující a kouzelná zároveň. Jako ta z pohádky.

Byla jako lavina. Když při tangu zjistila, že jsem vzrušený, okamžitě mě odtáhla a na dámské toaletě vykouřila.
‚Pojď zpátky, ty rychlíku, ještě stihneme zbytek tanga,‘ smála se a do spodního lemu šatů si otírala pusu.

Byla to jízda. Ten její smích, doteky, nespoutanost. Do tehdy jsem netušil, jaký může být sex. Neměl jsem ani páru, že to může být jiné než moje levačka.
‚Ale tak ne!‘ smála se. Od ní to nebolelo, ona nechtěla zranit. Chtěla jen žít naplno. Chtěla to pro nás oba. ‚To není obchod! Já to poznám, když za to čekáš něco na oplátku,‘ vysmekla se z mého objetí.“

Nesouhlasné zívnutí protne obrysy mlčenlivých postav.
„Pardon,“ odtušil Jiří. Začíná se ztrácet. Ztrácí se v tom, co slyší. Jak že sex je něco více?! Je to stejné jako s běháním. Hodně úsilí a pak za to přijde medaile. Ještě na zpocené tělo. Nic víc to není.
„Zdá se, že dnešní lekce je už teď i pro někoho dalšího,“ hlas Učitelův směřoval do prostoru, jeho pohled do ohně.

„Ano, vysmekla se z mého objetí uprostřed sexu. Uprostřed takové jízdy, že můj celý svět se smrskl do mého penisu. Očividně to nebyla její jízda. Seděl jsem tam poníženě ztopořený. Ona se omotala ručníkem a sedla si do křesla naproti.
Úderem patnácti let dala vale okovům rodičovské kontroly chabě převlečené za láskyplnou péči. Spolu se třemi dalšími kámoškami si pronajaly malý omšelý byt. Svépomocí a s minimálním rozpočtem jej zvelebily. Dost ulítlé doupě. Tak jsem to viděl já, rozmazlený pětihvězdičkovým komfortem mamahotelu.

Erekce se bolestivě hlásila o pokračování. Chtěl jsem ji nenávidět. Ale nenáviděl jsem sebe. Jsem lůzr. Ztratím ji.
‚Až pro tebe bude ten největší zážitek vzrušovat ženu a nic za to nechtít na oplátku, pak jsi pochopil moji lekci. Do té doby... Sorry.‘ Odběhla do koupelny, vrátila se v poloprůsvitném ostře zeleném hábitu a směřovala do nočního klubu. Pod hábit si kromě svého bobra očividně nevzala nic.“

„No tak!“ Jitčina ústa ještě více zčárkovatěla. „To už je přece trochu přes čáru, ne?!“
Ze zadní části týpí se ozve pobavený ženský smích. Jitka se naštvaně rozhlíží a hledá zastání. Kde ten Josef vězí? Vykašlal se tady na tu lůzu. To je jasné. Měla jsem to udělat taky. Její lamentaci zarazilo vzdálené vlčí zavytí. Po zádech jí přeběhl mráz. Ne, to nemůže být pravda.

„Můj další příběh proběhl stejně,“ vzdychne Jindřich. „Jen jiný odstín téhož. Studovala o ročník výš. Sbalila mě při jednom divokém večírku na koleji. Byla překrásná. Celý večer jsem z ní zdebilněle nespustil oko. Nic víc jsem si netroufl. Hodně pila a královsky se bavila. Po půlnoci mi ji náhoda přihrála pod nohy. Doslova. Ležela na záchodě obtočená kolem mísy. Vypadala jako mrtvá. Jen hlasité chrápání odhalovalo zbytky života. Byla na šrot. Zkoušel jsem jí pomoci na nohy. Skoro nereagovala. Dotáhl jsem ji na svůj pokoj.

Měla poblité vlasy a prso. Když jsem ji konečně dotáhl na postel, trochu se probrala, přitiskla se ke mně a bez okolků mi strčila ruku do kalhot.

Náruživý sex podbarvený smradem zvratků. Byla jak sopka. K nezastavení. K neukojení. Díky, bože, vesmíre či kdokoliv, že jsi mi ji přihrál.

Pak znovu upadla do kómatu. Nehnul jsem se od ní. Bál jsem se, že by mi utekla. Nad ránem otevřela oko.
‚Ahoj rytíři.‘ Srdce mi zaplesalo. Bleskurychle vstala, oblékla se a ledabyle mě líbla na vyděšené ucho. Valila ke dveřím.

‚Počkej... A kdy se uvidíme?!‘
Pochopila můj úděs. Namísto vytáček zařízla rovnou motorovou pilou: ‚Ale, no tak! Užil sis? Užil. Tak čau.‘
Tečka. Konec zvonec. Pro ni. A já? Já jsem zešílel. Pronásledoval jsem ji dnem i nocí. Přestal jsem chodit do školy. Plížil jsem se za ní. Maskoval jsem se, skrýval jsem se. Asi dobře. Nikdy si mě nevšimla. Zato já jsem byl svědkem toho, co jsem nikdy vidět nechtěl. Ta holka byla chodící promiskuita. Reinkarnace dona Juana.

Opustil mě spánek. Sevřený žaludek mě nutil do úlevného předklonu. Zvracel jsem. I když už nebylo co.
Psychiatrie. Něco na uklidnění. Zkusíme tyhle antidepresiva. Tak tyhle. Třetí pokus vyšel. Ulehl jsem do tiché místnosti svého nitra. Jako by mi máma natřepala polštáře. Úleva. A taky podivné prázdno. Ležel jsem. Opravdu i přeneseně. Ležel jsem na peci svého života a čekal na něco do křupava vypečeného. Pasivita pokryla lepivým prachem všechno, co jsem kdy měl rád.

Ženám jsem se vyhýbal. Houby vyhýbal. Bál jsem se jich. Bál jsem se, že ani pilule mi nepomohou, když nastane něco podobného znovu.